PROSTĚ JINAK: Kytice k svátku

Květina je jedna ze základních věcí, která potěší každou ženu. Tentokrát měla být k svátku. Už před květinářstvím jsem měla jasno, že chci karafiáty... ne jeden, ne tři... víc. Vzala jsem jich devět a v hlavě se mi rýsoval obraz krásného maličkého střapatého pugétku.

A doufala jsem, že ho od paní květinářky taky dostanu. Ojoj, to jsem zaplakala, když ani po mém pobídnutí, že stonky může zkrátit více, ať je to taková ta malá kytička, neprojevila naprosto žádnou invenci. Uznávám, že jsem jí to zřejmě neulehčila, když jsem do kytek nechtěla zapracovat žádný asparágus, celofán či mašli na drátku. Mé představy byly rozmetány v momentě, kdy bez špetky pochybností zavázala provázek uprostřed dlouhých stonků. Jeden každý karafiát se klátivě vydal vlastním směrem a dohromady to vypadalo jako řídké koště... které jsem si v hedvábném růžovém papíru "vítězně" odnesla.

Takže JINAK.

Myslím, že není třeba být aranžér či květinář, aby člověk viděl, co vypadá dobře a co vypadá jako koště. Doma proběhla rychlá akce: chytnout karafiáty pod květem => pěkně nahusto poskládat k sobě => utrhnout tři pruhy lněného plátna => splésti do copánku => omotat kolem stonků (zafixovat na začátku i na konci) => stonky zakrátit => ze čtvrtého pruhu vytvořit mašli a přitavičovat kamkoliv na vzniklou copánkovou část => HOTOVO! 10 minut i s nahřátím tavné pistole.

Mašli bych podruhé přitavila výše, aby mi nemizela ve váze. Kytička bude vypadat skvěle v plechovém džbánku i skleněné vhodné vázičce/karafě.

Mysli jinak - stop zkonstnatělosti.;) Jednoduché a rychlé vychytávky udělají spoustu parády.